„Higgsův boson není božská částice“, obrázek poskytnul server extremetech.com

Jedná se hmotnou skalární elementární částici, která nám zodpovídá otázku hmoty ostatních částic, tedy i jeich celků jako atomy, molekuly, látky. Zodpovídá tedy otázku původu hmostnosti ve vesmíru. Jakým způsobem ale lidé dospěli k takové hypotéze?

Začneme asi od prvopočítku, kdy se začala psít historie moderní částicové fyziky. Přeneseme se do druhé poloviny 20. století, kdy se ve svých výpočtech skotský fyzik Peter Higgs (pozornější z vás nejspíše zachytili, že právě po něm je onen boson pojmenován) dopoustil k návrhu teorie (pole), jež by popisovala slabou interakci mezi určitými specifickými částicemi¹, které byly v té době pozorovány, avšak o nich samotných se vědělo pouze velice málo a které po svém objevení kladly mnoho otázek, a jak tomu u vědy obvykle bývá, bez zřejmých odpovědí.

Počítačový model zaznamenávající produkty rozpadu Higgsova bosonu, by Lucas Taylor / CERN (A computer-generated image of a Higgs interaction)

Peter Higgs byl po svém objevu zavalen kritikou vědecké komunity, která argmunetovala tím, že jeho teorie Higgsova pole je neprůkazná a, v těch letech, velmi těžko realizovatelná. To se sice může poukazovat na fakt, že je jeho teorie pouze málo pravděpodobná, ale ve vědeckých kruzích je poměrně těžko obhajitelná hypotéza, která vlastně nemusí být ani pravdivá, nemůže být přímo pozorovatelná, jelikož u většiny „štěpů“ elementárních částic nám na jejich existenci poukazují pouze rozpady na částice jiné (většina základních částic, které nejsou v přímé interkci s jinými, zaznamenávají svůj rozpad i pikosekundy po svém vlastním vzniku) a ona samotná prošla výpočty jen několika vědců (tudíž ani své teoretické pilíře neměla zcela potvrzena)

Na počátku tisíciletí však přichází zlom teoretické a částicové fyziky, také kosmologie i jiných oborů v podobě realizace projektu jménem CERN (Conseil Européen pour la recherche nucléaire) a jejího Velkého hadronového urchlovače. CERN, jakožto organizace pro studium jaderné fyziky a hmoty, přistoupil k ověření Higgsova bosonu a v roce 2012 byl skutečně objeveni².

Veřejnost a tisk samozřejmě velmi zveličovaly tuto skutečnost a přidávaly mnoho zajímavých příběhů, které by získaly vcelku slušnou kritiku v žánru science fiction. Většina lidu to tedy pojala v takovém smyslu, že v hadronovém urychlovači vymysleli kolo a díky němu se s ním za pár let dostaneme na měsíc. Tím nechci nijak bagatelizovat schopnosti žurnalistů pojmout vysvětlení komplexního fyzikálního bádání nebo srážet potenciál tohoto objevu, ale jako ke všemu je zapotřebí si vytvořit neutrální postoj, který by nepředcházel samotnou myšlenku a ji samotnou si ověřit důvěryhodnými zdroji.

Několikrát zde bylo zmíněno i tzv. Higsovo pole, které je charakterizováno právě tím, že se mu Higgsův boson jeví jako netečný (což by dokázalo jeho předpovězeným specifikacím z hlediska modelu elementárních částic), ale ostatní částice s ním, i spolu navzájem, interagují.

Model Higgsova pole, by user Gonis (The elevated areas of the so-called „Mexican Hat Potential“ are values at which particles have mass)

V několika odstavcích zde bylo přibližně nastíněno, jaký to má význam pro fyziku, kterou dnes známe a jak ji chápeme. V podstatě věda odkryla část vesmíru a otázek, které byly doposud zahaleny „rouškou tajemství“

Musíme mít však stále na paměti, že je tento boson i pole podloženo teoretickým modelem i úspěšně uskutečněným experimentem, které se rozhodně neudály náhodou nebo dokonce ihned poté, co se jako myšlenky zrodily v hlavách Petera Higgse³, který rozpracoval tuto teorii s Philipem Andersonem a nezávisle několika dalšími fyziky.

Informace byly čerpány z několika jazykových verzí wikipedie.com a ze stránky geek.com, poté z literatury Feynmanovy přednášky z fyziky (Feynman, Leighton, Sands)

Peter Higgs v roce 2008, obrázek ze stránky geek.com